Před nedávnou dobou se v nabídce některých firem objevil za příznivou cenu záznamník programů XC12 k mikropočítači ATARI. Protože předpokládám, že majitelů aktivně používajících tento mikropočítač již mnoho nebude, nabízí se možnost přestavět záznamník na přehrávač audiokazet. S malými úpravami jej lze použít s prakticky libovolnou mechanikou. Popsaný přehrávač je navržen jako doplněk k počítači PC, vybavenému zvukovou kartou. Nic však nebrání použít jej s běžným zesilovačem nebo druhým magnetofonem při kopírování audiokazet.
Záznamník programů XC12 obsahuje běžnou mechaniku kazetového magnetofonu, včetně motoru s regulátorem, mazací (stejnosměrné) hlavy a univerzální stereofonní hlavy. Mechanika je umístěna v plastové krabičce příhodné velikosti, nemá však vlastní napájecí zdroj. Úprava si vyžádá jen minimální mechanické úpravy. Záznamníků bylo dovezeno do ČR nejméně několik tisíc.
Z původní desky elektroniky lze vypájet mnoho zajímavých součástek: rezistory, kondenzátory, 6 tranzistorů n-p-n, jeden p-n-p a čtyřnásobný OZ (ekvivalent LM324). Elektroniku popisovaného přehrávače jsem navrhl tak, aby bylo možné využít co nejvíc původních součástek.
I když původní záznamník umožňoval nahrávání, zařízení jsem od začátku koncipoval pouze jako přehrávač. Obvody pro nahrávání signálu by totiž celý přístroj značně zkomplikovaly. Byl by nutný nejen záznamový zesilovač, ale také předmagnetizační oscilátor, regulátor úrovně nahrávaného signálu, indikátor vybuzení, přepínač záznam/reprodukce, různé odlaďovače atd... a stejně většina z nás má kazetový magnetofon, na němž si kazety může nahrát.
Původně jsem chtěl pro přehrávač použít obvod TDA7335 (TDA7336D). Tento obvod obsahuje kompletní stereofonní snímací zesilovač včetně potlačovače šumu Dolby B. Po dvou měsících shánění zmíněného IO, marného i z „protekční“ pozice redaktora PE, jsem navrhl zapojení z běžně dostupných součástek. Zde je celé schéma zapojení přehrávače. Na schématu je zakreslen jen jeden kanál (levý) a součástky společné pro oba kanály. Součástky levého kanálu jsou číslovány od jedné, pravého kanálu od čísla 101 a společné obvody od 201. Výjimkou je IO1 a IO3, které jsou společné pro oba kanály.
Zapojení lze rozdělit na několik částí, které si popíšeme samostatně. Některé tyto části (omezovač šumu, výstupní zesilovač) lze vypustit, čímž se zařízení podstatně zjednoduší.
Snímací zesilovač je nejdůležitější částí přístroje. Signál ze snímací hlavy prochází přes oddělovací kondenzátor C2 na předzesilovač s T1, kde je asi 100x zesílen. Kondenzátor C1 má dvojí funkci – za prvé omezuje pronikání vysokofrekvenčního rušení na vstup předzesilovače, za druhé tvoří rezonanční obvod s indukčností snímací hlavy. Indukčnost SH je standardně 100 až 120 mH. Proto má tento kondenzátor kapacitu 680 pF u kvalitních přístrojů (menší zdůraznění signálu na rezonančním kmitočtu asi 18 kHz) až 1,2 nF u těch méně kvalitních (větší zdůraznění na 13 kHz). Kondenzátor C3 omezuje na vyšších kmitočtech zápornou zpětnou vazbu z kolektoru do báze T1. Tato zpětná vazba je proudová a výrazně zmenšuje vstupní odpor. Malý vstupní odpor by výrazně omezil vyšší kmitočty užitečného signálu. Na nízkých kmitočtech má SH malou impedanci, a tak malý vstupní odpor nevadí. Rezistory R2 a R3 je nastaven pracovní bod tranzistoru T1 tak, aby na jeho kolektoru bylo stejnosměrné napětí asi 3 V.
Obr. 1. Snímací zesilovač přehrávače
Fig. 1. Playback amplifier
Za předzesilovačem následuje korekční zesilovač s IO1. Na tomto stupni je použit méně známý dvojitý OZ typu MC4558. Jeho šumové vlastnosti jsou srovnatelné s oblíbeným NE5532 (který lze také použít, je však dražší). Nevýhodou MC4558 je menší rychlost přeběhu a podivné chování obvodu, jsou-li vstupní napětí OZ mimo lineární rozsah. Obě tyto vlastnosti zde nejsou na závadu – rychlost přeběhu je mnohem dříve omezena vybuditelností pásku v kazetě na vysokých kmitočtech a napětí na kolektoru T1 je poměrně stabilní. Známý obvod MA(LM)1458 má mnohem horší dynamické i šumové vlastnosti, obvod LM358 se do audiozařízení nehodí vůbec (už při kmitočtu 10 kHz má malé zesílení a příšerné zkreslení).
Korekční článek je zapojen ve zpětné vazbě IO1. Kondenzátor C5 a rezistor R7 tvoří korekční člen s časovou konstantou t1 = 120 µs pro pásky typu Fe, paralelním připojením R8 se časová konstanta zmenší na 72 µs (podle normy 70 µs) pro pásky Cr a Me. Časová kostanta t2 je určena R6 a C5 na asi 3300 µs (norma 3159 µs). Avšak protože je kmitočtová charakteristika snímacího zesilovače při nízkých kmitočtech stejně zvlněná (vlivem opásání snímací hlavy páskem), stačí ji dodržet jen přibližně. K přepínání typu pásku jsem použil obyčejný dvojitý spínač. Jakýkoli elektronický přepínač by zapojení zkomplikoval.
Na výstupu IO1 je již použitelný nf signál s amplitudou asi 0,7 V. Chcete-li mít přehrávač co nejjednodušší, lze všechny následující obvody vynechat. Při náhradě tranzistorů 2SC1815 běžnými tranzistory BC... (např. BC549) nezapomeňte, že mají jiné zapojení vývodů.
Jaroslav Belza
Přehrávač k PC byl otištěn v Praktické elektronice č. 8/1998 s. 13
7. 8. 2000